Jak vztyčený prostředníček zboural bariery

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila....... ?Dnes na téma: Jak neverbální komunikace pomohla té verbální.

Je to už pár týdnů, co jsem hrábla do klávesnice naposledy. Letmo jsem prolétla mé poslední články a pozastavila jsem se nad vzkvétající gestikou mého synka.

Za poslední půl rok jsme urazili zase kus cesty, trnité, bahnité i kamenité. Párkrát jsme si podvrkli kotník, několikrát zakopli a dokonce hodili i záda. Ale nevzdáváme to, bojujeme každý den dál.
?Slečna Trpělivost dostávala v posledních bojích dosti na frak, každý krůček kupředu byl ztrestán pěti vzad... Padlo mnoho chrabrých rytířů, odstoupilo mnoho strategických vojevůdců. Někteří padli, jiní to vzdali, jen dáma T věřila ve vítězství..
??Vztyčený prostředník nás pronásledoval na každém rohu, "fakt jo" tady, "fakt jo" támhle. Mami "fakt jo", tati "fakt jo".... "FAKT JO!!!!!"
Dlouho jsem si lámala hlavu, co s tím. Až přišla spásná myšlenka. Propojit jeho výraznou gestiku s verbální komunikací. Cesta ke slůvkům je začarovaná ve znakové řeči. 
?A tak jse se na stará kolena začala učit znakovou řeč, prozatím jen pár slůvek, pokynů k běžnému životu.

To co následovalo, bylo až neskutečné. Nejen že se synek upnul na znak, ale výslovnost byla výraznější, srozumitelnější, všeříkající. Už žádné spolknuté koncovky, ani zkomolení slůvka. Zkrátka slovo, jasně znějící slovo, doprovázeno znakem.  Slovní zásoba z patnácti slůvek se rozrostla minimálně trojnásobně. Nejedná se jen o opakování, jsou už známky dialogu. Spontánní odpovědi. Sousloví, holé věty.
?Když přišel rozsudek s diagnosou dětský autismus, zbortil se nám svět. A dnes mohu říci, že jsme položili nový základní kámen, na kterém postupně budeme stavět nový svět a ten zborcený necháme vzadu za sebou.