Pavlo, důvěrně znám. Staršímu synovi bylo kolem 10m, když jsme nakupovali, v tenkrát před 20 lety daleko široko jediné prodejně dětských produktů, autosedačku. Usadili jsme ho a po pár metrech se ozvalo cvaknutí a syn byl venku. Tak jsme se vrátili zpět do prodejny a já po prodavačce chtěla objednat pultík s hračkami (na prodejně ho neměli). Po jejím, velmi arogantně prohlášeném :" Bejt můj, ručičky bych mu zurážela!" jsem se sebrala, objednávku zrušila a do 2 let a nechali jsme ušít u ševce kousek popruhu s baťohovou přezkou /mačká se dvěma prsty ze strany=dost náročné na motoriku/, aby dokonale překryl tu sedačkovou.

Kolem 2. roku, kdy přenechal tuto sedačku sestřičce a dostal větší, byl definitivně z útěkářství vyléčen mou nejlepší kamarádkou, která mu vysvětlila, že nepřipoutaný skončí na předním skle rozmáznutý jako broučci a berušky, co tam zazanamenal. Nestihla jsem jí v tom zabránit, i mně to přišlo drsné, ale je fakt, že to účinkovalo dokonale.

Pevné nervy přeju.